Chtěla jsem jít už před 14 dny, ale byla jsem nakupovat a najednou jsem zjistila, že je za minutu sedm. Minulý týden jsem byla mimo ČR a tak den D nastal dnes.
T: A už jsi tam někdy byla?
já: Ne
T: Tak se připrav na nejhorší.
Čekala jsem, že to bude brutální. Už jenom proto, že to není žádné pilátes ani jóga. A proto, že existuje light verze pro ženy. A proto, že to vede Zuzka. Rok jsem do Trojky chodila na pilátes ke Karin a bylo to v pohodě. Jednou jsem byla u Zuzky a myslela jsem, že umřu.
Přece to zvládnu. Choděj tam čtyřicetiletý matky po dvou až třech dětech. Když to zvládnou ony, zvládnu to taky.
Věkový průměr jsem mírně snížila, byla jsem historicky nejmladší účastník. Taky mě Zuzka v mých dvaceti letech představila jako Kristinku. Cute.
Jdeme ven a začínáme. Skáčeme panáky, to znám, dobrý, zvládám. Běhání do kolečka kolem hřiště mi připomínalo hodiny tělocviku, stále jsem zvládala, byl to pouze lehký klus, případně poskok čelem/zadem. Běžíme na Vítkov. Tam to znám, tam chodím běhat, super, z Trojky je to blíž než z domova. Ale z domova jdu nahoru pěšky, protože ten kopec nevyběhnu a až nahoře zapínám Nike running a běhám po rovince.
Dneska jsem zjistila, že ten kopec vyběhnu. Nic jinýho mi nezbylo. Skupina 8 dalších bootcampistů běžela a já nechtěla být pozadu. Nešlo se ulejvat, prostě jsem zatla zuby a dala jsem to. Uf. Nahoře jsme směli dát chůzi a vydejchat se.
Následovaly tři stanoviště - první bylo 10 sedů lehů, sprintem vyběhnout kolečko kolem památníku (který je větší než jsem si pamatovala) a to celé 5x. Místo sprintu volím velmi pomalý běh, ale stále běžím. Sice za památník Zuzka nevidí, ale nejsem na základce, abych se ulejvala. V prvním kole mě nikdo nepředběhl. Ve třetím už skoro všichni. Hroutím se k zemi abych dala sedy lehy. Je fajn nemuset běžet, aspoň chvíli. Někteří už mají hotová 4 kolečka, někteří (já) jen 3, Zuzka nám zbytek odpouští, ale musíme dát dalších 10 sedů lehů s posledními doběhnuvšími.
Jdeme na další stanoviště. Podlést překážku, 5 dřepů, podlést překážku, 5 dřepů... To celé asi 10x. Mám výhodu, že jsem malá a skladná, překážku podlézám nejrychleji a jsem na před. Kalhoty mám jako prase, cítím nohy, ale dala jsem to.
Běžíme na poslední stanoviště ke schodům. Seběhneme je... a otočíme se zpátky. 5 kliků, sprintem schody nahoru, volně dolů, to celé 4x. Poprvý dobrý. Podruhý smíme brát schody po dvou, taky dobrý. Potřetí musíme šlápnout na každej schod, už to neni dobrý, dolu jdu chůzí. Kliky už nemůžu. Poslední výběh je závod. Beru schody po dvou, přesto jsou moje nohy krátké a chlapi běží rychleji. Přesto nejsem poslední, jupí. Vítěž dostává od Zuzi květinu a předává mi ji za statečnost.
Běžíme směrem k Trojce. Běžíme z kopce, dobrý. Běžíme (sejdeme) schody, dobrý. Máme utvořit dvojice a běžet ve dvojici. Musím si udržet tempo. Dlouho. Velmi dlouho. Velmi rychle. Takhle dlouho v kuse a takhle rychle jsem nikdy neběžela. Chci si běžet svým tempem. Snažím se uhnout, aby mě mohli ostatní předběhnout. Zuzka ale křičí, ať se držím u partnerky a udržuju tempo. Zpomaluju, protože už fakt nemůžu a chci nakonec a aspoň trochu se vydýchat. V tu chvíli mám na zádech Zuzky ruku "jedu jedu jedu". Chce se mi brečet a nadávat. Chci aby mi bylo 8 a bylo přijatelný začít se vztekat a hystericky brečet. Už vidíme schody. U schodů aspoň trochu zpomalujeme, chci umřít, běžíme dál. Hurá, přechod, můžu 5 vteřin stát. Běžíme dál, teď už je to kousek. Ještě pár schodů. Jeden z bootcampistů si se mnou chce povídat, ze mě vychází jen "uhhhh" a připadám si nezdvořile, ale mluvení fakt nedám. Hurá, jsme u nás na plácku, smíme se pohybovat chůzí a pak si lehnout. Chci se napít a chci umřít. Protáhneme se a při závěrečném skákání panáka už se směju. Přežila jsem. A bylo to super.
